Konec střídání času? Těžko. Evropa zaspala, státy ani netuší, jaký čas by radši

1 týden před 25

Konec střídání času? Těžko. Evropa zaspala, státy ani netuší, jaký čas by radši

Že si Česko po 40 letech každoročního střídání času bude muset zvykat na čas jediný, odhlasovali europoslanci už v březnu 2019, tedy před rokem a půl. Jednotlivé státy měly oznámit, jaký čas preferují - letní, či standardní. A pak se měl hledat "unijní" kompromis. Jenže se neodehrálo téměř nic. Směrnici stále ještě musí schválit Rada Evropské unie, která se k tomu téměř za rok a půl nedostala. 

Nejdříve za to snad i mohly objektivní důvody - do dění zasáhly evropské volby. Z Bruselu ale zaznívaly signály, že až začne nová rada v prosinci 2019 fungovat, téma se vrátí na stůl a rychle se vyřeší. To se ale nikdy nestalo a i české ministerstvo dopravy, které má celou problematiku na starosti, dnes přiznává, že už se to možná ani nestihne.

"Vzhledem k tomu, že jednání na toto téma na úrovni Evropské unie prakticky neprobíhají, mimo jiné i z důvodu koronaviru, nelze vyloučit, že bude muset být zrušení střídání času odloženo," říká Tomáš Lukašík, mluvčí ministerstva. 

Nejde ale svádět všechno na koronavirus, ten přece jen udeřil až na jaře a tahle otázka byla v tu dobu na stole už déle než rok. Byť si evropské státy zrušení střídání času odhlasovaly, z nějakého důvodu se jim o tom rokovat nechce.

Nyní předsedá Radě EU Německo a to tedy rozhoduje o tom, zda se bude návrh dál projednávat, či nikoliv. I to však, zdá se, zatím zametá směrnici pod koberec. "Německo zatím neavizovalo, že by pro něj byl tento návrh prioritou," dodává Lukašík. Vše tak nezadržitelně směřuje k tomu, že se příští rok střídání času nezruší.

Pokud by k tomu došlo, zůstal by zachován stávající systém a Češi by si hodinky dvakrát do roka přeřizovali dál. 

Česko si čas stále nevybralo

Není to ale jen Rada Evropské unie, kdo celou záležitost zdržuje. Na samotných členských státech totiž od samého počátku je, aby si vybraly, který ze sezonních časů si chtějí ponechat - jestli letní, nebo standardní (někdy nesprávně označovaný za zimní).

S výjimkou několika států, jako je třeba Finsko, které chce zůstat u standardního času, však zatím většina zemí přešlapuje na místě a k rozhodnutí má daleko. A to včetně Česka. Přitom podle původního plánu měly členské státy své rozhodnutí vyhlásit už letos v dubnu. Brzy si však uvědomily, že není kam spěchat a že na evropské úrovni celá záležitost usnula. 

"Konečná pozice, jestli by měl v Česku platit standardní, nebo letní čas, ještě nebyla přijata. V tomto ohledu je pro Českou republiku zásadní koordinace s ostatními členskými státy Evropské unie, především s našimi sousedy, aby byl zajištěn harmonizovaný přístup," říká k tomu Lukašík. Tato koordinace podle něj bude probíhat na úrovni Evropské rady, pokud se ta někdy k projednávání záležitosti dostane. Současně se ale chce ministerstvo bavit i s okolními státy napřímo. Ostatně Česko to samé hlásalo již vloni, ale k žádnému většímu posunu nedošlo. 

Češi si podle průzkumu přejí letní čas

Zrušení střídání času ale není jen politickou otázkou. Je jasné, že bude mít i své sociologické a hlavně zdravotní dopady. Do rozhodování států navíc zcela jistě zasáhne i veřejné mínění.

Podle loňského průzkumu agentury STEM/MARK považuje 70 procent Čechů střídání času za přežitý výdobytek minulosti. Většina se tak shodne s europoslanci na tom, že starý kontinent by měl konečně přestat přeřizovat na jaře a na podzim hodiny. 

Méně jasno už však Češi mají v tom, který z časů by si naše země měla ponechat - 42 procent z nich si přeje za celoroční čas ten letní a 24 procent dává přednost celoročnímu standardnímu času. Zbytek není rozhodnutý. Dá se tak říct, že větší sympatie má u Čechů čas letní - možná proto, že ho mají spojený s dlouhými a světlými letními večery.

Lékaři varují před vstáváním za tmy

Lékaři se naopak - zdá se, že většina - kloní spíše k zachování standardního času. Zejména proto, jaký vliv by měl celoroční letní čas na naše cirkadiánní hodiny - jakési interní biologické hodiny v lidském těle. Podle těchto interních hodin tělo upravuje mnoho pochodů, od regulace tělesné teploty či krevního tlaku přes produkci melatoninu, takzvaného hormonu spánku, až po regeneraci tkání. 

Lékařka Alena Sumová z Fyziologického ústavu Akademie věd vysvětluje, že synchronizaci, tedy seřízení těchto biologických hodin se skutečnou denní dobou má na svědomí sluneční světlo.

Pokud tedy člověk vstává ještě za tmy, což by se mu za letního času v zimě stávalo častěji, jeho vnitřní hodiny řadu tělesných procesů nezastaví a některé další naopak nespustí. Nejde přitom o žádné neprokázané teorie. Za objev molekulárního mechanismu hodin byla v roce 2017 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu.

Krátkodobě není nesprávná synchronizace biologických hodin s denní dobou nebezpečná, ale dlouhodobě může působit chronické problémy a je s ní spojen výskyt řady civilizačních chorob. Mezi ty, které jsou prokázány výzkumem, patří obezita, cukrovka, nádorová onemocnění prsu a tlustého střeva, kardiovaskulární poruchy, poruchy spánku a psychické poruchy, jako jsou třeba deprese. 

"Když si necháme letní čas v zimě, bude to mít pro většinu lidí za následek nesoulad vnitřních hodin se sociálním časem," říká Sumová. To podle ní znamená, že vnitřní hodiny nebudou moci plnit svou funkci a správně upravovat procesy v našem těle v závislosti na denní době.

"De facto se tak zbavíme evoluční výhody. Ztráta optimální regulace bude mít v dlouhodobém horizontu velmi pravděpodobně dopad na zdraví mnoha z nás," říká Sumová. Nejohroženějšími skupinami podle ní budou děti, mladí lidé a zaměstnanci.

Kromě poruch metabolismu zmínila také riziko zvýšení počtu infarktů. "Správně seřízené biologické hodiny totiž zajišťují, že nám před tím, než se ráno probudíme, začne spontánně pomalu stoupat krevní tlak. Nesprávná regulace časovým systémem je příčinou toho, že právě v ranních hodinách vidíme největší výskyt kardiovaskulárních příhod," vysvětluje lékařka.

Letní čas v zimě by podle ní tento efekt ještě prohloubil. "Zcela jistě by to mělo také dopad na psychiku obyvatel, protože existují choroby, které jsou přímo spojené s nedostatkem světla," dodává. 

Popsané zdravotní problémy se samozřejmě nepojí jen se střídáním sezonního času a lze je pozorovat i jinde, kde si lidé přirozený rytmus uměle narušují. Například snížená hladina melatoninu, způsobená nedostatkem spánku ve tmě, je u pracovníků na nočních směnách považována za jeden z faktorů zvýšeného výskytu rakoviny, který se u této skupiny projevuje. 

Nejvíce by ale podle Sumové celoročním letním časem trpěli ti, kdo vstávají dříve, jelikož by museli v ranní tmě prožít o hodinu déle. Více než polovina Čechů se přitom podle průzkumu společnosti Profesia pravidelně budí už před šestou ráno. Týkalo by se to tak většiny populace. I to je důvod, proč Evropská společnost pro studium biologických rytmů (EBRS) oficiálně vyzvala Evropskou komisi k tomu, aby trvalý letní čas nezaváděla.

Letní znamená více času na slunci

Naopak zastánci letního času pochází zpravidla z řad veřejnosti. Podle agentury STEM/MARK vidí největší výhodu v tom, že by si celoročně mohli užívat více světla v podvečerních a večerních hodinách. Pravdu mají v tom, že přijetí celoročního "zimního" času by o hodinu zkrátilo prosluněné letní večery a řada sportovních a jiných venkovních aktivit by tak musela skončit dříve, než jsme zvyklí. 

Příznivcům letního času se také nelíbí, že pokud by celý rok platil čas zimní, obzvláště v letních měsících by slunce vycházelo skutečně brzo. Nejznatelnější by to bylo v červnu, kdy by se začalo rozednívat jen několik minut po třetí hodině ráno. Což může mnohým lidem spánek zkomplikovat.

Podle některých názorů také není ideální, že například děti by trávily ve školních lavicích větší část dne, po který svítí slunce. Tím by přišly o část vitaminu D, který lidské tělo získává zejména ze slunečního svitu. Za brzkých večerů by se pak děti místo venkovního hřiště mohly raději uchýlit k počítačům či televizím, což jejich vývoji příliš neprospívá.

Nezřídka také odpůrci standardního času argumentují tím, že život lidí se za poslední století značně proměnil a denní rytmus většiny z nás už příliš nepřipomíná rytmus lidí, kteří vstávali i uléhali se slepicemi.

Přečtěte si celý článek